Kuchyně citů

V básnické sbírce Kuchyně citů autorka, která se považuje za „obyčejnou ženu“ s božím darem umění hrát si se slovy, osobitým citlivým stylem zpracovává zejména různé pohledy na ženství od dívky přes první lásky i zranění po zralé vztahy, vyrovnávání se s jejich konci.

Tři kapitoly (Ztracená a hledající, Šálek lásky, Vize a odkazy) symbolicky ukazují cestu od spoutanosti katolickou výchovou k nalézání vnitřní svobody a stavu rozkvetlého ženství. Vývoj sledujeme i v pojetí víry, které je v současnosti otevřenější více alternativním směrům. Vedle tradičních křesťanských hodnot se v básních objevují prvky východních filozofií, například budhistické „tady a teď“ s malými radostmi všedního dne, který žena často tráví právě v kuchyni.

Běžný život je bohoslužbou nebo meditací, kuchyň kaplí. Nechybí však lidskost, ženská touha, vášeň, ani vtip. Jsou odhalovány ženské emoce a vlastnosti v širší škále, se sarkasmem líčeny i ty ne zcela kladné. Básně nejsou ryzí osobní zpovědí, poukazují také na obecné problémy. 

Kuchyně dávají nahlédnout pod pokličku osobních citů, vyrovnávání se s problémy, které však zároveň podobně prožívá mnoho žen, (někdy je popisována zkušenost přítelkyň), slouží tak jako podpora, povzbuzení a vzkazy ostatním.

Slávka Jará (umělecký pseudonym) se doposud proslavila dvěma rozhlasovými
pohádkami, třetí scénář právě nabízí k divadelnímu zpracování.