17. 2. je Mezinárodní den Aspergerova syndromu neboli vysokofunkčního autismu. I my se vydáváme cestou šíření povědomí z pohledu vlastní zkušenosti „na spektru“ nebo v bezprostřední blízkosti, i z pozice profesní.
Přestože posledních několik desetiletí přináší více a více relevantních informací, stále bohužel panuje mnoho mýtů, a to dokonce nezřídka i mezi pedagogy, kteří neshledávají důvody k podpůrným opatřením. Děti totiž často vypadají „normálně“, jsou chytré, někdy svůj intelekt dokáží využít i k maskování problémů…
Skrývaná úzkost se však o to více hromadí, až může ústit do meltdownů (autistických záchvatů) i u lehkých případů. Neobvyklé reakce a potíže zejména typicky v sociální oblasti jsou pak často mylně vykládány nebo přehlíženy v přesvědčení, že se „to musí srovnat“. A když se „to“ pak doopravdy, i kdyby jen částečně vlivem vývoje, „srovná“, chybné teze pochybujících to potvrdí, zatímco člověk s Aspergerovým syndromem (AS) si možná jen lépe osvojil adaptační mechanismy, ale například hypersenzitivitou, zesíleným smyslovým vnímáním zpravidla trpět nepřestává. Kdykoli tak hrozí přetížení, přestože většina dospělých s AS je schopna zcela samostatného života a smysluplně využívá své nadání.
Jak je to vlastně s jejich výjimečnými schopnostmi, by vydalo na samostatný rozbor. Nemusí nutně splývat s genialitou a je namístě zapomenout na šablonky, díky kterým si představujeme, že „autista je chodící kalkulačka“ a na počkání vyluští tajné šifry, i když i tací se mezi nimi najdou.
Více o tom by vám řekla například kniha Jeskyně Aspergerů od Blanky Holzäpfelové, která u nás vydala Rostlinnou léčbu bez rizik.
K tématu plánujeme další publikace.